U nás doma byly vždy dominantní starší sestry a všemu vládla naprosto bezchybná máma, takže dominantní ženy mi přijdou jako samozřejmost. Když jsem ale časem viděl, jaké mají problémy a jak jsou diskriminovány třeba ve výběrových řízeních, musel jsem se ptát sám sebe: “Proč to nedotáhnou vysoko?” Zjistil jsem, že odpověď neznám. Vydal jsem se tedy na workshop “Ženy v leadershipu”.
Václav Klaus byl tenkrát předsedou vlády, koruna byla silná a já seděl v hotelovém salonku a naslouchal americké lektorce, která vzbuzovala dojem, že mi dokáže odpovědět. Šla na věc dobře, přes historii — od pravěku. Muži prý již tenkrát nechávali péči o jeskyni na ženách a odcházeli se věnovat svým údajně chlapským pracím, tedy pomocí klacků a kamenů lovit lvy, medvědy či mamuty, jinými slovy, šli se bavit a ženy nechali doma dřít. Pak se vrátili s úlovkem (zábavou) a zase nic nedělali a nakonec donutili své submisivní manželky, aby ty kůže nebohých zavražděných zvířátek ještě sežvýkaly.
Veden nejlepší snahou pochopit hloubku jejího pohledu, jsem se já hňup přihlásil, že jsem si myslel, že se to prý jmenovalo matriarchát, a chtěl jsem ještě dodat, že kojící matka jen těžko bojuje s tygrem a manželovi zase nejde kojení, ale to už jsem letěl ven za nesouhlasného syčení účastnic a pokřiku přednášející dominy, že právě viděly klasickou ukázku neschopnosti dominantních mužů přijmout jakákoliv rozumná fakta. Syčení nahradil souhlasný mrukot a vševědoucí smích.
Něco jsem se sice dozvěděl, ale úplně jsem si nebyl jistý co.
Čas šel dál, já zestárl o 15 let a někdy uprostřed druhého Klausova volebního období jsem vyrazil na další seminář. Už jsem věděl, že se nesmím ptát, chci-li se něco dozvědět. Ale všechno byl jinak. Bylo to přímo skvělé! Poprvé jsem se dozvěděl cosi, co alespoň mělo hlavu a patu.
Jedna paní europoslankyně přišla s teorií, že ženy by se měly do řídících pozic rovnou dosazovat, až by byl poměr 50:50. Dále, že by si firmy měly najít svou nadějnou osmnáctiletou slečnu, 15 let ji vychovávat a pak z ní udělat předsedkyni představenstva. Poté následovala nemastná neslaná diskuse, protože názor přišel i účastnicím trošku přitažený za vlasy. Já přirozeně mlčel a čekal, co přijde…
Najednou se do diskuse přihlásila zkušená koučka Annette Reissfelderová: “Ženy se nedostávají vysoko, protože nejsou dost flexibilní…” V aule nastalo vražedné ticho a Anette pokračovala: “Koučuji mnoho žen, které chtějí dělat kariéru a mají s tím problém, protože my ženy máme mnohem pevnější hodnotový systém než muži, a tak se mnohem obtížněji přizpůsobujeme. Když jsme v situaci, kdy musíme podpořit myšlenku, se kterou se vnitřně nemůžeme identifikovat, máme problém. Máme si nechat zpřevracet náš hodnotový systém a dělat kariéru? A chlapi to nějak tuší, a tak si raději do svého týmu zvolí jim podobné, flexibilnější, tedy muže.”
Děkuji Annette!
Comments